Václav Klaus: Karanténa 2.0 - Svět už není kulatý

Karanténa 2.0 navazuje na knihu Karanténa, kterou Václav Klaus a kolektiv Institutu Václava Klause napsali při prvním lockdownu na přelomu března a dubna 2020. Již na jaře rozdělila tato epidemie naši společnost, teď se zdá být toto rozdělení ještě hlubší. Rozděluje přátele a dělá z nich nepřátele. Rozděluje kolegy v práci na ty, kteří do práce chodí rádi a na milovníky „houmofisů“. Vyvolává napětí v rodinách mezi obávajícími se a údajně nezodpovědnými. Rozděluje lidi na ulicích na usmívající se a mračící se, na klidné a vylekané, na atakující neorouškované a na ty, kteří se snaží i při nepochybně nenulové míře rizika žít co nejvíce podle svých vlastních představ. Výrazně se za několik posledních měsíců změnila role státu ve společnosti.
 

Situace je i není nová, staré argumenty platí, ale je třeba je doplnit. Proto vznikla Karanténa 2.0.

Předmluva k prvnímu vydání:

Institut Václava Klause pandemii nemoci Covid-19 bral od počátku nesmírně vážně. Nikdy ji nepodceňoval – nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás v Evropě) již uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech.

Již na začátku února 2020 jsem v televizním rozhovoru zdůraznil, že i když tuto nemoc nesmíme podceňovat, přesto zásahy státu do chodu společnosti, ekonomiky a lidské svobody nesmíme přehnat a přestřelit. Po dvou měsících rychlého šíření nemoci a neméně rychlého zavádění restriktivních opatření států celého světa začíná více platit obava druhá. Obava z toho, že důsledky léčení nemoci budou větší než nemoc sama.

Sérií dvanácti článků, na jejichž napsání se podílel celý náš institut, jsme se pokoušeli podívat na tyto problémy z více stran a úhlů, než je to obvyklé v denním tisku. Tento náš, dosud asi nejkomplexnější pohled na tuto problematiku nesoupeří se stovkami a tisíci článků, které na toto téma dnes a denně na celém světě vznikají. Touto sérií se snažíme vyjádřit specifický pohled na tyto věci tak, jak je vidí IVK (a věříme, že s námi většina normálních lidí). Chtěli bychom poděkovat vedení a pracovníkům portálu iDNES.cz za rozsáhlý prostor, který nám po dobu dvou týdnů každý den poskytovali. Snad nelitovali.

Náš pohled není fatalistický. Obáváme se však, že v unikátní kombinaci zdravotního a společenského problému začíná mít ta druhá stránka stále větší váhu. Pandemie této nemoci bude dříve či později vyřešena. Více se trápíme tím, že řešení této pandemie otevřelo stavidla obří expanzi státu do našich životů. V jednom z našich článku jsme napsali, že se bojíme více lidí než virů, že sice vnímáme a oceňujeme starost a starání se politiků, ale že nevidíme jejich schopnost určit jasnou strategii a té se držet. Nejvíce se obá­váme toho, že bude touto expanzí státu omezena naše svoboda.

Nechceme šířit pesimismus. Udržet rozumný vztah mezi stra­chem a nadějí považujeme za klíčové.

Proto tato krátká knížka, která vznikala ve složitých podmín­kách karantény, kdy koordinace autorů byla velmi složitá. Au­torský tým se mnou pracoval ve složení: Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Ivo Strejček, Filip Šebesta a Petr Macinka. Nepostradatelná byla rovněž pomoc našeho sekretariátu – Kateřiny Bartošové a Eliš­ky Jankové. Speciální dík zaslouží prof. Milan Knížák a Andrea Schneider za podobu obálky, ale i celá řada dalších přátel, s nimiž jsme celý tento seriál průběžně diskutovali.

V Praze dne 9. dubna 2020

Václav Klaus