Roger Scruton

Ve své filosofii se Scruton pokouší definovat konzervativní zásady západní civilizace a v jejich světle kriticky nahlížet současné deformace v otázkách lidské přirozenosti, etiky, estetiky a politiky. Jako týdenní sloupkař deníku The Times v letech 1983–1986 na sebe přivolal trvalou nenávist akademického světa. Přestože psal i o víně, hudbě a motocyklech, jeho jízlivé poznámky o mírovém hnutí, marxismu, pokrokářství, sociální spravedlnosti, sexuální emancipaci a anti-rasismu vzbuzovaly nenávistné reakce, jaké redakce novin dosud nezažila. Jeho první sloupek vyšel pod titulkem Proč politici odmítají skutečné vzdělání.

Scrutonův vklad do konzervativního myšlení je opravdu mimořádný. Ve svých čtyřech knihách o estetice vyzdvihuje koncepci krásy a lidský obdiv k ní samé: krása nemá utilitární ani evoluční význam. Potěšení z poznání „vtělené“ osoby v sexuálním aktu má morální rozměr, uznává-li druhého člověka v jeho autonomii, jež brání, aby byl jen prostředkem k dosažení cíle.
V rozvažování o obytných sídlištích pak zdůrazňuje potřebu estetické harmonie spokojeného bydlení ve spojení s ekologií.
Nejrozšířenější z jeho mnoha děl je populární kniha Jak být konzervativec (2014, č. 2021), v níž se v konfrontaci s liberalismem a socialismem odráží nejen tradice anglického liberálního konzervatismu od Edmunda Burkeho, G. K. Chestertona, Johna Ruskina až po Michaela Oakeshotta, ale také konzervativní pohled na stát a společnost G. W. Hegela, Immanuela Kanta a F. M. Dostojevského.

Nositel Nobely ceny za literaturu Mario Vargas Llosa napsal o Scrutonovi v nekrologu: „Byl to nejvzdělanější člověk, jakého jsem kdy potkal. Mluvil spatra o filosofii, hudbě, literatuře, Bibli, starém Řecku a mnoha dalších věcech lépe než kterýkoliv odborník. Byl vzdělancem a humanistou klasického střihu… a zanechal po sobě strašlivé prázdno. Byl to také nejlaskavější člověk, jakého jsem znal.“