Ladislav Větvička: Předválečný deník 3

Předmluva k 3. dílu „Deníku“

V neděli 22. června 1941 v ranních hodinách zaútočil Hitler na SSSR.

V neděli 22. června 2025 v ranních hodinách zaútočil Trump na Írán.

Tentokrát nepotřeboval ani rozhodnutí OSN jako v Libyi, ani vymyšlené vlastnictví zbraní hromadného ničení jako v Iráku, dokonce si nevymyslel ani žádné krycí causus belli jako v případě jiných agresivních akcí USA, a že jich za posledních 80 let bylo.

Název Předválečný deník tak bohužel nezůstal jen v provokativní rovině a je symbolické, že závěrečnou kapitolu píšu právě v neděli 22. června.

V předmluvě k prvnímu dílu jsem napsal:

„Vím, název „Předválečný deník 2025“ je provokativní. Přál bych si, aby provokativním i zůstal, i když procesy, které se odehrávají na pozadí dnešního světa, ukryté mimo pohled pseudonovinářů dnešních režimních médií, nasvědčují tomu, že i na dnešní časy budeme brzy s lítostí vzpomínat tak, jako dnes vzpomínáme na doby relativní svobody slova z počátku desátých let tohoto století, které jsou už dávno pryč. Přeji si, ať nám to ještě chvilku vydrží…“

Tak nám to tedy příliš dlouho nevydrželo. Přemýšlím, jestli takhle vypadala i ta letní neděle v červnu 1941.

Korektury dělám na levém břehu řeky Dněstr, v takzvané Podněsterské moldavské republice, kterou uznaly jen tři státy, též nikým jiným neuznané – Karabach, Abcházie a Jižní Osetie. Karabach už neexistuje, byl kompletně etnicky vyčištěn. Na druhém břehu řeky se dívám na klidnou moldavskou vesnici, na naší i na druhé straně řeky se koupou děti. Není se co divit, je příjemných 28°C a to, co se stalo dnešního rána, pro ně není důležité, tak jako to nebylo důležité toho tehdejšího červnového rána.

Obávám se, že jsem tady naposledy. Protože pro příští návštěvu už budu potřebovat ruské vízum. A místní obyvatelé proti tomu nebudou nic namítat, protože si to již přes třicet let přejí…

Svět je divné místo k životu.

Ladik Větvička, Tiraspol, Podněstří, neděle 22. června 2025