Jan Keller: Evropské rozpory ve světle migrace

Kniha reaguje na současnou migrační krizi, ale ta není jejím hlavním tématem, pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Při analýze těchto rozporů využívá koncepci „způsobů ospravedlňování“ vyvinutou francouzskou sociologií. Autor vychází z dokladů o narůstajících nerovnostech mezi regiony a zeměmi EU a vysvětluje, proč se nedaří rozšířit koncept sociálně tržní ekonomiky na Evropskou unii jako celek. Sleduje rozpory mezi strategiemi velkých korporací a mechanismy solidarity, které financují převážně střední vrstvy. Na řadě příkladů ukazuje, jak se Evropské unii nedaří propojit prvek konkurence s principem solidarity a jak tento nesoulad vyvolává napětí a konflikty mezi různými skupinami zemí EU. V závěru knihy představuje tři možné scénáře dalšího směřování Evropské unie. Proč se zvyšují nerovnosti mezi různými částmi Evropské unie? Může Evropa vzkvétat, když střední vrstvy chřadnou? V čem spočívá rozpor mezi kupeckou a občanskou logikou? Myslí někdo vážně boj proti daňovým rájům? Kdo zajišťuje solidaritu v Evropě? Co ve skutečnosti znamená sociální integrace? Víme, jaké Evropy chceme více?

Thorir:

Útlá, leč nesmírně zajímavá a obsahově hodnotná kniha. Autorem je bývalý europoslanec, nestraník za ČSSD. Není třeba nechat se odradit myšlenkovou příslušností k socialistům, autor zde podrobuje silné kritice inherentní nedemokratičnost evropských institucí, tj. vyjadřuje se zcela v rozporu s programem svých chlebodárců. V knize je předkládán překvapivě střízlivý názor, věcné shrnutí stavu, bez politizace, bez názorové zaujatosti, vše doloženo odkazy na dokumenty EU. Poukazuje na absenci veřejné diskuze o zásadních tématech – migrace, integrace, řešení ekonomické krize, mezinárodní smlouvy, fondy EU, daně, demografie. Poukazuje na vrozenou nedemokratičnost institucí, vloženou do struktury EU již při založení.

Například migrace. Je strašidelně fascinující sledovat absolutní schizofrenii v přístupu k migraci, migrační krizi a nechvalně známým kvótám. Kniha mapuje vydávání dokumentů na dané téma od r. 2011 a sleduje vývoj krize. A vyvolává víc otázek, než dává odpovědí. Tak neprůhledný je technokratický byrokratický úřednický aparát. Například, kdo formuluje ty zvrácené texty, ty neadresné výzvy v dokumentech EU? Abych parafrázoval autora, absolutním paradoxem je pak samozřejmě fakt, že jako povinné a pod hrozbou sankcí se zde prosazuje něco (kvóty), co má být dle dokumentů EU zároveň nesmírně prospěšné a přínosné (diverzita a migrace).

Opět se objevuje názor, který jsem v poslední době četl již tolikrát, že největšími proponenty migrace, multikulturní ideologie a bezbřehé tolerance jsou vyšší vrstvy, skrze svůj předstíraný altruismus (byť možná i nevědomky předstíraný) prosazují své ekonomické výhody nad zbytkem původní společnosti. O hlubších důvodech více v knize.

Dle autora je EU postavena na základech dvou zcela protikladných myšlenkových principů. Maximální možná solidarita se všemi bez rozdílu na jedné straně, maximální konkurenceschopnost v soutěži s ostatními na druhé straně. Vysoká konkurenceschopnost má přinést výnosy a prostředky použitelné pro naplnění principu solidarity. Opět paradox. Výše uvedené, autor uvažuje, může pocházet ze střetu protestantské morálky usilující o maximální individuální úspěšnost vs. katolického kréda charity (solidarity) a pomoci ostatním.

Tohle je jen malá ukázka postřehů v textu. Všechny kapitoly přinášejí něco podobného, podobné paradoxy, které si málokdo uvědomuje. Přestože místy prosakuje autorovo levicovější smýšlení, oceňuji možnost nahlédnout na opačnou názorovou stranu, věcně a s podporou solidních argumentů.

Hutné čtení. V dnešní době je čtenář buď zahlcen veskrze výrazně pozitivní propagandou o přínosech EU ze strany vládnoucích elit popřípadě jejich přisluhovačů – novinářů mainstreamových médií. Nebo na druhé straně, ten kdo objevil existenci alternativních médií a nezávislých (nezávislých na mainstreamových médiích) zdrojů informací (blogů, vlogů, youtube, apod.) je zahlcen veskrze negativní propagandou o škodlivosti EU. Někde bude střed. Tam, domnívám se, míří tato kniha. V dnešním světě jde o poměrně vzácný pokus o vyvážené informování čtenáře.

Závěr je trochu depresivní, očekávaný budoucí vývoj veskrze negativní.

Mnohé další zajímavé postřehy jsem v komentáři nezmínil, např. názory na řeckou dluhovou krizi, mezinárodní smlouvy, financování fondů EU, roztříštěnost a úpadek středních vrstev, abych zmínil alespoň některé. Kniha rozhodně stojí za přečtení, mnohé postřehy jsou skutečně obohacující, důrazně doporučuji.