Gary Allen: Světovládné spiknutí

ukázka z knihy:

Dvacátá pátá výroční zpráva RMV uvádí o založení RMV v Paříži toto:

…Institut mezinárodních vztahů založený v Paříži v r. 1919 zpočátku sestával ze dvou poboček, jedné ve Spojeném království a druhé v USA…

Později se plán změnil, aby vznikla zdánlivá autonomie, protože „…se zdálo být nemoudré zřídit jednu instituci se dvěma pobočkami.“ Mělo to vypadat, jako že RMV v USA, a Královský institut zahraničních věcí v Británii, jsou vlastně nezávislé útvary, protože při zjištění, že RMV je vlastně podřízena skupině Kulatého stolu, by americká veřejnost reagovala vlasteneckým rozhořčením.

Profesor Quigley uvádí podrobný přehled vedoucích osobností RMV, když byla konečně v roce 1921 ustavena:

Newyorské pobočce [Královského institutu pro mezinárodní záležitosti, tj. Radě pro mezinárodní vztahy] dominovali společníci Morganovy banky. Například v roce 1928 byl v Radě pro mezinárodní vztahy John W. Davis jako prezident, Paul Cravath jako viceprezident a shromáždění dalších třinácti, včetně Owena D. Younga, Russella C. Leffingwella, Normana Davise, Allena Dullese, George W. Wicker- shama, Franka P. Polka, Whitney Shepardsona, Izaiáše Bowmana, Stephena Duggana a Otto Kahna [z nichž všichni byli partnery, společníky či zaměstnanci Morganových firem]…

Z akademických kruhů tam byly postavy napojené na Morgana, jako třeba James T. Schotwell, Charles Seymour [Housův životopisec], Joseph Cham-berlain, Philip Jessup a později Philip Moseley, Grayson Kirk a Henry M. Wriston…

S tímto Morganovým vlivným kruhům byla úzce spjata malá skupina právních firem z Wall Street, jejichž hlavními postavami byli Elihu Root, John W. Davis, Paul D. Cravath, Russell Leffingwell, bratři Dullesové a později Arthur H. Dean, Philip D. Reed a John J. McCloy.

Nejvýznamnějšími finančnickými dynastiemi Ameriky byli ve dvacátých letech (kromě Morganů) Rockefellerové; Kuhn, Loeb and Company; Dillon Read and Company a Brown Bros. Harriman. Všichni byli v RMV hojně zastoupeni takovými kapacitami, jako Otto Kahn, Jacob Schiff (financoval Leona Trockého a ruskou revoluci), Paul Warburg (Schiffův společník, strůjce zákona o Federální rezervě a bratr Maxe Warburga, který v zastoupení Německa financoval ruskou revoluci), William Averell Harriman, Albert H. Wiggin, Frank Vanderlip a Herbert H. Lehman. Mezi 150 zákládajícími členy RMV byla také Housova elitní pracovní skupina pro plánování mírové dohody a jeden ze zakladatelů Meziuniverzitní socialistické společnosti jménem Walter Lippmann.

Během „návratu k normálu“ (návrat k životu před první světovou válkou, jak sliboval W. G. Harding – pozn. překl.) dvacátých let byla RMV poměrně zticha. V r. 1929 věnovali Rockefellerové vedení RMV budovu na adrese Harold Pratt House, 58, 68th East, New York. Klan Rockefellerů již léta podporuje RMV štědrými granty svých nadací osvobozených od daní.

Valná část peněz Rady pochází také z různých Carnegieho nadací. Existuje vlastně mnoho důvodů domnívat se, že Andrew Carnegie byl v Rhodesově spiknutí namočený až po uši. Byli blízkými přáteli a Carnegie, který v Americe vydělal miliony, ale nikdy se nestal americkým občanem, stejně jako Rhodes, snil o znovuspojení Anglie a Ameriky. Reeceho komise při vyšetřování nadací zjistila, že expertní skupina Carnegie Endowment for International Peace začala agitovat za účast USA v evropské válce několik let před tím, než druhá světová válka začala. Spiklenci z této Carnegieho expertní skupiny byli přesvědčeni, že „světový mír“ bude nejlepší vybojovat ve „světové válce“, která by vyústila ve světovou vládu. Rozličné Carnegieho nadace byly a stále jsou hojně zastoupeny v členstvu RMV.

Jak se schylovalo k druhé světové válce, Kulatý stůl se postaral o to, aby Hitler nebyl zastaven v Rakousku, Porýní, ani v Sudetách – a tím se do značné míry zasloužil o rozpoutání holocaustu. Druhá světová válka měla významně zvýšit šance na vybudování světové vlády.

Kulatý stůl působil v Evropě, a RMV nesla štafetu v USA. Prvním úkolem Rady bylo infiltrovat ministerstvo zahraničí USA a dostat ho pod svou účinnou kontrolu – aby bylo zabezpečeno, že po druhé světové válce nedojde k takovým přehmatům, jako po té první. Průběh převzetí kontroly nad ministerstvem financí je zaznamenán v publikaci ministerstva zahraničí číslo 2349 s titulem Zpráva prezidentovi o výsledcích Sanfranciské konference. Je to zpráva ministra zahraničí Edwarda R. Stettinia (RMV) prezidentu Harry Trumanovi